Maturanti se loučili ve velkém stylu

Čas letí jak bláznivý: nedávno k nám přišli a už odcházejí!

Tato myšlenka prolétla v úterý 30. dubna hlavou nejednomu učiteli, ale i studentovi, když se na naší škole opět konalo tzv. poslední zvonění maturantů. Tento den bývá očekáván s velkým napětím, někdy i strachem, co zas ti maturanti vyvedou. A letos opravdu vyvedli, že jsme se nestačili divit. Ale jen v tom pozitivním smyslu.

Studenti oktávy A, čtvrté B i čtvrté C promysleli program dne do všech detailů. Už od rána vítali naši maturanti všechny, kdo přicházeli do školy. A světe, div se! Bylo to uvítání vtipné a decentní, které vyvolávalo úsměv na tváři. Záplava masek a kreací všeho druhu od pohádkových postav po Monu Lisu či hrdinu hvězdných válek.

Bývá zvykem, že také probíhá pasování třeťáků, aby se začali pořádně těšit na svůj poslední ročník. Letos tomu nebylo jinak, ale přece ano! Ráno je čekala první výzva v podobě crazy přestavění učebny, kterou museli uvést do původního stavu. Neobešlo se to bez smíchu a bujarého veselí.

Celá škola byla jako obvykle pozvána do tělocvičny. Šimon Jati a Ondřej Stránský všechny přivítali (a vtipně vše moderovali) a pak to začalo! SURVIVOR! Třídní týmy Eviček, Bouráků a Žluťásků bojovaly v disciplínách jako lvi: jednotliví soutěžící prolézali obručí, odpovídali na zapeklité otázky, se zavázanýma rukama lovili jablko v kyblíku s vodou, jedli párek, hledali bonbon v mouce, házeli gumovým tělesem do košíku. Závěrečná disciplína brala všem dech: v kyblíku byly v pondělním jídle ze školní jídelny (fazolky na smetaně – mňam) schovány klíče, jen jeden byl ten pravý a otvíral zámek na krabici s poslední výzvou – puzzle s třídní fotografií. Všichni obdivovali nasazení všech, kdo opakovaně nořili ruce do nevábné hmoty a trpělivě hledali onen pravý klíč. Týmy se povzbuzovaly a velmi si to užívaly. Nakonec vyhrála třída třetí C, ale podle mě vyhráli všichni.

Vrcholem programu bylo ono pasování a také milé a vřelé poděkování všem učitelům.

Všichni jsme se shodli, že to bylo opravdu povedené poslední zvonění.

Milí maturanti, velmi vám všem děkujeme, a nejen za ten poslední den. Přejeme vám hodně zdraví a hlavně úspěšné zdolání maturity!

Eva Knoppová

Výsledky voleb do Školské rady

V přiloženém dokumentu naleznete veškeré informace o průběhu a výsledcích voleb do Školské rady pro období 2024-2027. Po jmenování členů Školské rady za zřizovatele, bude rada kompletní a poprvé zasedne ke svému jednání v září 2024. 

Mgr. Šárka Hynková, ředitelka školy

Spolupráce s CHKO Jeseníky

Jedním z témat semináře z biologie pro 3.ročníky je ekologie a ochrana přírody. Gymnázium je součástí velkoplošného chráněného území CHKO Jeseníky.

Každoročně si zveme do hodin pracovníka CHKO pana Michala Ulrycha. Povídáme si, kdy a proč bylo CHKO založeno, které vzácné endemické druhy rostlin a živočichů zde žijí, jak se chovat v chráněném území. Mimo hezké povídání dostaneme i pár dárků, např. plátěné tašky, časopisy nebo pexesa s logem CHKO Jeseníky, o které pak studenti mohou soutěžit vyplněním "Jesenického kvízu". Nechybí ani procházka jarní přírodou, spojit teorii s praxí je ve škole nezbytné. 

Silvie Karásková

Vidět na vlastní oči, a stejně nechápat!

Součástí výuky moderních dějin na naší škole bývá exkurze v Památníku holokaustu v Osvětimi (Auschwitz).

V úterý 16. dubna se studenti septimy A, třetí B a třetí C vydali na celodenní exkurzi do Polska. Nejprve jsme navštívili radiový vysílač v Gliwicích, kde je i muzeum připomínající vykonstruované napadení německých občanů údajnými polskými teroristy, což byla záminka k tomu, aby nacistické Německo ospravedlnilo svůj vpád do Polska. Tyto smutné události vedly k rozpoutání druhé světové války.

Válka je vždy krutá, nemilosrdná, bere životy, majetky, ničí krajinu. Je to zlo. A zlo má své podoby. Tou snad nejhorší je holokaust – systematické vyvražďování Židů v nacistických koncentračních táborech.
V Osvětimi byl vybudován jeden z největších a nejhorších koncentračních táborů vůbec. Peklo, jak vzpomínal například Arnošt Lustig. Peklo, které zahubilo mnoho evropských Židů.
A do tohoto pekla vstoupili i naši studenti. V téměř čtyřhodinové komentované prohlídce měli možnost vidět, vnímat, zažívat a přemýšlet. Na jejich tvářích se střídal šok s hlubokým pohnutím. Většinou všichni kráčeli za průvodcem mlčky, nevěřícně se rozhlížejíce kolem sebe, nikdo nefotil, byť to bylo dovoleno. Teprve ke konci prohlídky v táboře Birkenau došlo i na dotazy, které pan průvodce trpělivě zodpovídal.
Na konci se všichni shodli, že je opravdu důležité vidět na vlastní oči, co dokáže totalita a válka.
Když jsme už zpátky ve škole věnovali hodinu reflexi, studenti například napsali: „Smutné, beznadějné, strašné, nepředstavitelné, co dokáže člověk dělat člověku! Znevážení lidské důstojnosti a lidského života! Tato část historie se nesmí opakovat! Lidský život nesmí být bezcenný! Jsme rádi, že můžeme žít v míru a demokracii.“
Na závěr si dovolím malé hodnocení. Naši studenti zvládli celou exkurzi důstojně, s hlubokou empatií a pokorou. A to mě naplňuje optimismem.
Eva Knoppová